Po strašlivém vykřiku, který mě určitě víc vystrašil než ta myš, si udělám zklidňující horkou whiskey, zapnu Netflix a načtu tři epizody „Přátel“ před tím, než se zase usadím ke spánku. Přirozeně mi první myšlenka následujícího rána zněla: „Co s tou myší udělám?“ Neměl jsem v úmyslu používat pasti – humánní nebo barbarské.
Skutečnost, že sčítání lidu v roce 2022 potvrdilo, že nyní patřím do obrovského nárůstu kategorie starších lidí žijících sami, mi v těchto malých krizích pocit osamělosti neurčitě potvrzuje. Jak Age Action opakovaně argumentuje, data by se neměla vždy sjednocovat podle dekády, aby se porozumnělo okolnostem a jemným potřebám starších lidí.
I když už nežijeme v dickenských časech, kdy száhlí vykořisťovali pěkné jmění, takže se na západě Irského venkova zřejmě nemůžu spoléhat na to, že se brzy objeví inzerce myších chytajících. Navíc má tři dcery jsou velice hodné a ochotné, ale nebudu je prosit, aby se vzdaly svých povinností, vzaly si volno a jely po silnici N20, aby spáchaly vraždu.
Minulý rok jsem bydlel v domě v Corku, o který jsem se staral pro nejmladší pirátskou princeznu. Ta odjela na řecký ostrov, kde se pravděpodobně zasnoubila – asi by se zamračili a zasmáli. Vidíte, mám zkušenost s myšmi. Na podzim jsem se ocitl ve ztížené situaci s jinou myší, když jsem se staral o dům v Corku pro nejmladší pirátskou princeznu. Ta byla na řeckém ostrově, kde se zasnoubila, zatímco já jsem se staral o staršího Lennyho a kotě Stevieho, kteří by jako členové kočičí smečky se na to měli umět sami. Zvláště Lenny, který malé stvoření přinesl přes posuvné dveře jako otcovský dárek pro nového spolubydlícího.
A tak začaly pro mě 36 hodin neúspěšného teroru.
Naštěstí po sérii telefonátů, textových zpráv a videohovorů na ostrov Paros v Egejském moři, jsem bezmezně vděčně přivítal svou odvážnou přítelkyni Saoirse, která mě obejmula, uklidnila, našla neuchopitelného hosta a odstranila jej vhodným způsobem.
„Díky, Joanne,“ zašeptal jsem, třesoucím se. „Vyčkám si v kuchyni, udělám si levandulový čaj a vezmu si pár květových kapének Rescue Remedy.“
Během příštích 15 minut jsem slyšel pohybovat sedačky, bojovat s koberečky, zvedat lampy a rozebírat vázy a svícny.
„Není tam, Áine,“ řekla konečně uklidňujícím hlasem, když se vrátila do kuchyně.
„Určitě jsi si jistá?“ zeptal jsem se, začervenalý a doslova otřesený zevnitř. „Vnitřnosti mi říkají, že je tam stále někde.“
Nastal další okamžik strávený u čaje, dortu a ujištěním, až můj superhrdina nakonec odešla, přesvědčiv mě, že pan Myšák našel nový domov a šťastně se usadil na velkém poli na druhé straně zahrady.
„Proč jsem si nevšimla, jak Stevie opakovaně projevoval zájem o rohy a díry na poličkách, když jsem tu noc četla?“ zeptáte se.
Mezitím Lenny – jako groovy hippie, který v roce 1969 na Woodstocku promeškal vystoupení Carlose Santany s písní „Evil Ways“ – spal na nejvyšším patře svého umělého kožíškového stromu. Neobdivoval mě nijak povzbuzujícím mňoukáním svého mladšího učně.
Není to těžké uvěřit, že pan Myšák dokázal všemi vodami uniknout dvěma domácím kočkám ještě dalších 24 hodin?
Druhý večer, když jsem se usadil do křesla s knihou, jsem si jej v rohu zorného pole všiml. Koukal zpoza kaktusu na horní polici.
A kde byly dvě kočky, zeptáte se?
Spaly na různých patrech svého umělého kožíškového stromu.
Často kladené otázky (FAQ)
The source of the article is from the blog maestropasta.cz